Polsko-sovětská válka

Polsko-sovětská válka (polsky Wojna polsko-bolszewicka; též polsko-ruská válka, únor 1919 – březen 1921) představovala střetnutí mezi sovětským Ruskem a po první světové válce obnoveným Polskem. Poláci v čele s Józefem Pilsudským plánovali vojenskou expanzí do národnostně smíšených oblastí Kresů obnovit hranice Polsko-litevské unie z roku 1721 na úkor běloruského, ukrajinského a ruského obyvatelstva. Polsko využilo chaotické situace, jež byla důsledkem stále trvající občanské války v Rusku, a ve válce zvítězilo. Výsledek polského vítězství se pak zachoval do začátku druhé světové války a německo-sovětské okupace roku 1939. Sovětský útok západním směrem, přes území Polska, měl také druhý důvod, a to snahu rozšířit komunistickou revoluci v Evropě. V té době probíhaly komunistické revoluce v Německu a v Maďarsku a Sověti se těmto revolucím snažili pomoci. Situace v Evropě zničené I. světovou válkou byla těsně po válce pro komunistické hnutí velmi příznivá a sovětské vedení toho chtělo využít.