Polsko-litevská unie - online puzzle

Polsko-litevská unie (1569–1795)

Polsko-litevská unie, oficiálně nazývaná Království polské a Velkoknížectví litevské (polsky Królestwo Polskie i Wielkie Księstwo Litewskie, litevsky Lenkijos Karalystė ir Lietuvos Didžioji Kunigaikštystė, latinsky Regnum Poloniae Magnusque Ducatus Lithuaniae, bělorusky Каралеўства Польскае і Вялікае Княства Літоўскае) bylo v letech 1569–1791 soustátí ve střední a východní Evropě. Oficiálně vznikl uzavřením smlouvy mezi Korunou království polského a Litevským velkoknížectvím dne 12. srpna 1569 v Lublinu (tzv. Lublinská unie). Od roku 1791 do svého zániku v roce 1795 existovalo již jen ve značně zmenšeném územním rámci pod názvem Nejjasnější Republika polská (polsky Najjaśniejsza Rzeczpospolita Polska či jen Republika polská, teprve po roce 1967 vešla ve známost jako „Republika obou národů“ (polsky Rzeczpospolita Obojga Narodów, litevsky Abiejų tautų respublika, latinsky Res Publica Utriusque Nationis).

V Polsku je tento stát nazýván také „První republikou“ (I. Rzeczpospolita) nebo „šlechtickou republikou“ (Rzeczpospolita szlachecka). První polsko-litevská republika byla de facto stavovskou monarchií, v níž měla politická práva – např. možnost volit a být volen do sněmíků a Sejmu, právo na řádný soudní proces atd. – pouze šlechta (tvořící ovšem cca 10 % obyvatelstva soustátí), z ní však jenom muži. V Polsku samotném si však aristokracie vymohla rozhodující podíl na moci již roku 1505, kdy byl král Alexandr Jagellonský donucen vydat slavnostní prohlášení Nihil novi nisi commune consensu („Nic nového bez obecného souhlasu“), kterým se panovník zavazoval k vydávání zákonů pouze pod kontrolou a se souhlasem magnátstva a nižší šlechty. To byl počátek šlechtické zlaté svobody, kterou se brzy inspirovali i tzv. lutca, litevští bojaři. Ti si v druhém statutu Velkoknížectví litevského z roku 1566 na velkoknížeti vynutili postavení, podobné tomu, co měla šlechta v Polsku. Tato privilegia šlechty za daných okolností osudově oslabila oba státy, což je přes jejich dočasné posílení vytvořením unie nakonec vydalo všanc okolním velmocem. Postupně následovaly dějinné události zvané první a druhé dělení Polska, přesněji dělení polsko-litevské unie, mezi Prusko, Rakousko a Ruské impérium. Třetí dělení Polska v roce 1795 přineslo definitivní konec existence polsko-litevského soustátí a na dlouhou dobu ztrátu samostatnosti v něm žijících národů.