Obratlovci
Obratlovci (Vertebrata, alternativně též Craniata, „lebečnatí“) jsou podkmen strunatců, u kterých došlo k vytvoření vnitřní chrupavčité nebo později kostěné kostry přítomné alespoň ve formě lebky a obratlů. Obratlovci se dále vyznačují zřetelnou hlavovou částí, která nese smyslové orgány (čichové, zrakové, sluchově-rovnovážné) a obsahuje trojdílný mozek, který signály ze smyslových orgánů zpracovává a koordinuje činnost těla. V embryonálním vývoji hlavy a dalších částí těla mají u obratlovců mimořádný význam buňky neurální lišty, které se formují během neurulace, migrují po těle embrya a přispívají k formování mnoha tkání a orgánů. Vzhledem k aktivnímu způsobu života obratlovců u nich lze nalézt řadu dalších evolučních novinek spjatých s vyššími nároky metabolismu (např. srdce, erytrocyty, zdokonalené zásobení žaber vodou díky svalovině, specializované trávicí žlázy, ledviny aj.). Velmi důležitou inovací obratlovců je také jejich unikátní adaptivní imunitní systém založený na B a T lymfocytech. Velmi brzy během evoluce obratlovců došlo ke dvojí duplikaci genomu, což patrně podpořilo plasticitu regulačních mechanismů a usnadnilo evoluci nových struktur.Mezi obratlovce se řadí přes 70 000 popsaných druhů. Z toho více než polovina patří mezi čtyřnožce, tedy mezi suchozemské obratlovce – obojživelníky, plazy, ptáky a savce. Přestože ptáci se tradičně řadí do samostatné třídy, jsou vlastně podskupinou plazů, neboť jsou přímými potomky teropodních dinosaurů a jsou nejbližšími žijícími příbuznými krokodýlů. Čtyřnožcům jsou evolučně blízcí bahníci a latimérie, společně se řadí mezi svaloploutvé. Drtivou většinu zbývajících obratlovců tvoří paprskoploutvé ryby. Další skupinou primárně vodních obratlovců jsou paryby, jejichž neznámějšími zástupci jsou žraloci a rejnoci. Primitivní obratlovce, kteří na rozdíl od ostatních nemají vytvořené čelisti, reprezentuje v dnešní fauně nepočetná skupina kruhoústí zastoupená mihulemi a sliznatkami. Sliznatky jsou v mnoha ohledech velmi redukované, mají např. zakrnělé některé smyslové orgány a chybí jim typické obratle. I z těchto důvodů někdy nebyly považovány za pravé obratlovce, skupina obratlovci pak byla zúžena jen na mihule + čelistnatce. Pro skupinu, která navíc zahrnovala i sliznatky, se začalo používat označení lebečnatí (Craniata). Vzhledem k tomu, že příslušnost sliznatek mezi kruhoústé, a tedy i mezi „pravé“ obratlovce, je dnes potvrzena molekulárními i morfologickými daty, stávají se označení obratlovci a lebečnatí synonymy.Obratlovci jsou od nejstarších prvohor reprezentováni ve fosilním záznamu, v kambriu a ordoviku spíše sporadicky, ale v siluru a především devonu dochází k prudkému rozvoji skupin s kostní tkání tvořící exoskelety i endoskelety. Je tak k dispozici řada zkamenělin dokumentujících některé převratné události v evoluci obratlovců, jako je například vznik čelistí ze žaberních oblouků nebo pozdně devonská kolonizace souše.Největšími suchozemskými resp. vodními živočichy všech dob jsou právě zástupci obratlovců. Na souši jde o sauropodní dinosaury z období druhohor, největším tvorem vůbec je plejtvák obrovský. Biomechanický limit pro hmotnost mořského obratlovce činí v případě plejtváků obrovských téměř 200 tun, u suchozemských dinosaurů pak přes 100 tun (přesnější údaj však není známý vzhledem k mnoha nejasným okolnostem v rámci anatomie a biomechaniky).
